Stavební úprava obnovila dožívající zděné i dřevěné konstrukce provozní budovy z přelomu 19. a 20. století, celý objekt zateplila a vytvořila v něm moderní prostory pro návštěvníky i důstojné zázemí zaměstnancům. "Turisté určitě ocení, že se po napojení na vodovodní přípojku a vybudování podzemní splaškové jímky podařilo také postavit zcela nové sociální zařízení pro návštěvníky, v místě původních "toi-toiek"," popisuje vedoucí Jeskyně Na Špičáku Evelyna Vozábalová. Prohlídka jeskyně je možná i pro vozíčkáře. U bočního vchodu do pokladny nově vyrostla pro usnadnění zásobování nájezdová rampa.

Celá rekonstrukce stála 12,2 milionu korun. Ministerstvo životního poskytlo 3,5 milionu korun ze státního rozpočtu a na zateplení obvodového pláště budovy, podlah, stropů, střechy a výměnu otvorových výplní, což sníží energetickou náročnost budovy, se SJ ČR podařilo získat dotaci 954 tisíc korun z Operačního programu Životní prostředí a Nové zelené úsporám. Nové jsou elektrické i datové rozvody, instalována byla nová svítidla včetně úsporných zdrojů. Budova dostala hliníkovou střešní krytinu, imitující břidlici, v tmavě šedém provedení jsou i všechny klempířské prvky. Byly vyrobeny přesné dřevěné repliky původních oken.

eskyně Na Špičáku je jednou ze čtrnácti zpřístupněných jeskyní spravovaných SJ ČR, příspěvkovou organizací Ministerstva životního prostředí. Podzemí je součástí Národní přírodní památky Na Špičáku, vyhlášené roku1970 na ploše 7,05 ha k ochraně významných povrchových i podzemních krasových jevů a přirozených porostů tisu. Výjimečnou jeskyni vytvořily ledovcové vody při periferii čtvrtohorního kontinentálního ledovce. Je nejstarší písemně doloženou jeskyní v ČR, s historickými nápisy na stěnách datovanými k roku 1519 a odborně zrestaurovanou renesanční malbou Adorace Krucifixu z poloviny 16. století.

Tajemné podzemí poblíž lomu tzv. supíkovického mramoru je turistům přístupné už od roku 1885. Zděný dům na jižním úpatí Velkého Špičáku původně sloužil správci lomu rodiny Drechslerových. U zpřístupnění podzemí stál Sudetský horský spolek (Sudeten-Gebirgsverein) s čestným předsedou Johanem Ripperem, zetěm proslavitele jesenického lázeňství Vincenze Priessnitze. Kolem roku 1920 přibyla k domku dřevěná část jako výletní restaurace, 1935 pak i krytá prosklená terasa a venkovní taneční parket. Prohlídková trasa se roku 1955 dočkala elektrifikace a prodloužení. Z dosud známé celkové délky 410 metrů je citlivou formou veřejnosti zpřístupněno 220 metrů chodeb a síní. V nich se každoročně kolem 15 tisíc návštěvníků seznamuje s geologickou stavbou krasového území, genezí a morfologií unikátního podzemního systému a významným zimovištěm netopýrů a vrápenců. Vedle prohlídek a koncertů pracovníci jeskyně pravidelně pořádají vzdělávací akce zaměřené na poznávání života a významu těchto létajících savců.

O aktuálním provozu JNŠ včetně otevírací doby, vstupného či popisu příjezdu informuje web naspicaku.caves.cz.

Nejde o jedinou aktuální investici SJ ČR do zlepšení návštěvnického zázemí tuzemských jeskyní. Nyní se stavaři činí u Koněpruských jeskyní u Berouna při výstavbě Domu přírody, který bude kromě expozic i zázemím provozu jeskyní. Nové návštěvnické středisko s výstavou vzniká také u Chýnovské jeskyně na Táborsku.